Vinařství v Čechách a na Mělníku

Víte, že...

1. V polovině 18. století v důsledku rakousko-pruských válek, neúrodných let, rozšíření výhodnějších technických plodin, nového způsobu hospodaření a kvůli konkurenci levného vína z jižní Evropy došlo v mělnickém vinařství opět ke stagnaci a úpadku. V důsledku toho v roce 1763 zanikl mělnický vinařský cech. Nepříznivá situace donutila město Mělník a Lobkovice k částečné spolupráci. Lobkovicové poměrně levně časem získali městské i jiné vinice a na konci 18. století jim patřily až dvě třetiny viničních ploch v mělnickém regionu. Provedli výměnu vinné révy s cílem její regenerace, ale i přesto, že byl v roce 1808 opět obnoven cech mělnických vinařů, úpadek vinařství se nepodařil zastavit. (Čerpáno z: Jan KILIÁN a kol., Mělník. Historie, kultura, lidé, Praha 2010, s. 338 a 340.)
    
2. V 80. letech 17. století se začalo vinařství v Čechách opět vzmáhat. Příznivé projevy byly patrné i na Mělníku. Roku 1670 získal cech mělnických vinařů důležitý cechovní symbol – vlastní pokladnici. Po pokladnici si vinaři obstarali cechovní korouhev, kterou jim vymaloval Karel Škréta. Korouhev byla pro cech nepostradatelná, protože vinaři ji potřebovali ke každoročnímu povinnému zbožnému procesí ke staroboleslavskému paladiu. Nakonec získali ještě cechovní pečeť, na které byl vyobrazen kníže Václav, opírající se o štít s hroznem ve znaku. (Čerpáno z: Jan KILIÁN a kol., Mělník. Historie, kultura, lidé, Praha 2010, s. 337-338.)
    
3. O tom, jak se na mělnickém vinařství podepsala třicetileté válka, panují mezi odborníky rozporuplné názory. Válečné události bezesporu vinicím způsobily nenahraditelné škody, nicméně podle Viléma Krause třicetiletá válka vinařství nezničila, ale pouze zapříčinila přesun ploch vinic. Začalo upadat vinařství městské, ale nebývalého rozmachu dosáhlo vinařství venkovské. (Čerpáno z: Jan KILIÁN a kol., Mělník. Historie, kultura, lidé, Praha 2010, s. 337.)
    
4. V 16. století se vinohradnictví stalo hlavním zdrojem obživy a víno bylo hlavním vývozním artiklem. Popularita mělnického vína rostla. Dostávalo se na královské tabule a poptávka po něm byla vysoká. Zvýšil se také velký zájem o koupi mělnických vinic. Nový majitelé tzv. nákladníci (od slova náklad tj. financovali vinice) byli před Bílou horou zejména šlechtici a bohatí přespolní měšťané. Mezi takové vlastníky vinic na Mělníku patřil i barokní malíř Karel Škréta. (Čerpáno z: Jan KILIÁN a kol., Mělník. Historie, kultura, lidé, Praha 2010, s. 334.)
    
5. V předbělohorském období dosáhla vinařská produkce svého vrcholu a stala pro vlastníky vinic zdrojem velkých příjmů. Díky tomu však vinice také představovaly značný zdroj daňových úniků. Panovník se tomu snažil zamezit vydáváním různých nařízení, protože císaři z vína náležel tzv. perkrecht, což byl poplatek několik litrů vína panovníkovi za jeden korec vinic. Pozitivně se císař o vinařství zasloužil tím, že zakázal dovážet víno ze zahraničí, hlavně z Uher a Rakouska. (Čerpáno z: Jan KILIÁN a kol., Mělník. Historie, kultura, lidé, Praha 2010, s. 333.)
    
6. V první polovině 15. století mělnické vinice neblaze ovlivnily události husitského hnutí a následující dlouholeté války, při nichž mělničtí vinaři poprvé výrazněji poznali negativní zásahy vojenského živlu. Některé vinice kolem Prahy a Mělníka byly tehdy úplně pusté. Situace se začala zlepšovat až za vlády Vladislava Jagelonského, kdy začala hospodářství Království českého ovládat šlechta a její režijní hospodářství zahrnovalo i vinařské podnikání. (Čerpáno z: Jan KILIÁN a kol., Mělník. Historie, kultura, lidé, Praha 2010, s. 332.)
    
7. Během 14. století Mělník populačně vzkvétal a snad ke každému z přibližně devadesáti mělnických domů patřil větší či menší vinohrad. Ty nejznámější postupně vznikly na kopci zvaném Svině, kde byl založen i lis. Další vinice byly založeny na stráni pod zámkem, na mírném návrší táhnoucím se až k Chloumku či na Šafranici, což byla stráň pod dnešním náměstím Karla IV. směrem na Prahu. Na mělnické vinaře tehdy dohlížel pražský perkmistr. (Čerpáno z: Jan KILIÁN a kol., Mělník. Historie, kultura, lidé, Praha 2010, s. 332.)
    
8. Za vlády Karla IV. byla nastolena existence tzv. emfyteutických vinic, což znamenalo, že vinice např. patřily měšťanům, ale byly stále na pozemcích feudálů, jimž za to náležel určitý úrok. I na Mělníku se tak do budoucna můžeme setkávat s měšťanskými vinicemi na zámeckých, klášterních a jiných gruntech. (Čerpáno z: Jan KILIÁN a kol., Mělník. Historie, kultura, lidé, Praha 2010, s. 331.)
    
9. O zásadní rozvoj vinařství na Mělníku se zasloužil Karel IV., který při svém mělnickém pobytu v roce 1351 údajně poznal výhodnost okolních strání pro výsadbu ušlechtilých odrůd vinné révy a nechal je dovézt z Burgundska a vysadit kolem Prahy, Mělníka a Karlštejna, zvláště odrůdu zvanou modré roučí. Nově dovezená réva byla odolnější, ujala se a mělnické vinařství zaznamenalo svůj první rozkvět. (Čerpáno z: Jan KILIÁN a kol., Mělník. Historie, kultura, lidé, Praha 2010, s. 331.)
    
10. Jedním z nejvýraznějších impulsů pro rozkvět českého vinařství bylo zakládání měst ve 13. století. Městští obyvatelé si rychle osvojovali zkušenosti svých vinařských předchůdců a v okolí městských hradeb cílevědomě budovali soustavu vinic. I přesto však bylo v Čechách vína stále málo a muselo se dovážet z Moravy nebo ze vzdálené ciziny. (Čerpáno z: Jan KILIÁN a kol., Mělník. Historie, kultura, lidé, Praha 2010, s. 330.)
     
11. Využívání vína rostlo zejména při církevních úkonech, proto si vlastní vinice často zakládaly duchovní instituce. Nejstarší písemná zmínka o vinici v mělnickém regionu pochází z roku 1046 a vztahuje s k vinici u Dřís, patřící tehdy staroboleslavské kapitule. Stejnou snahu zakládat vinice můžeme rovněž spatřovat u vznikající mělnické kapituly. (Čerpáno z: Jan KILIÁN a kol., Mělník. Historie, kultura, lidé, Praha 2010, s. 330.)
     
12. Do Čech proniklo víno z Moravy, kde se uplatňovalo při christianizaci. Za počátky mělnického vinařství stojí podle svatováclavských a ludmilských legend kněžna a světice Ludmila. Ludmila prý víno použila při náboženském obřadu a po přijetí křesťanství nechala v okolí Mělníka založit vinici, na níž se měl základům viniční práce učit i její vnuk Václav. Na Mělnicku se tedy podle legend vinařství začalo rozvíjet již od sklonku 9. století. (Čerpáno z: Jan KILIÁN a kol., Mělník. Historie, kultura, lidé, Praha 2010, s. 329.)

Řády, instrukce a nařízení

Řády, instrukce a nařízení, kterými se v minulosti museli mělničtí vinaři řídit
První dvě nařízení pro mělnické vinaře v roce 1358 Karel IV. vydal první dvě nařízení, neboli viniční pravidla, apelující na zakládání vinic v okolí Prahy. Tato pravidla obsahovala také články o organizaci práce na vinici. Nařízení pak byla potvrzována dalšími panovníky a postupně se transformovala v ustálené viniční pořádky. (Čerpáno z: Jan KILIÁN a kol., Mělník. Historie, kultura, lidé, Praha 2010, s. 331.)

Perkmistrovský úřad hor viničních
První zmínka o tomto úřadu na Mělníku, kterému byli podřízeni všichni mělničtí vinaři, pochází z roku 1542. Mělnického perkmistra, který stál v čele nejprve osmi a posléze čtyř úředníků hor viničních, jmenoval sám panovník. Jmenování ostatních viničních úředníků bylo v moci městské rady. (Čerpáno z: Jan KILIÁN a kol., Mělník. Historie, kultura, lidé, Praha 2010, s. 334.)

Řád cechovní z roku 1606
Tímto řádem se museli řídit všichni vinaři, kteří byli členy mělnického vinařského cechu. Ten vznikl v roce 1652. Cechovní řád z roku 1606 sepsal perkmistr hor viničních pražských Tomáš Šlemer z Častalovic spolu se svými konšely. Mělničtí totiž dosud neměli vlastní cechovní řád, a tak přijali tento pražský, který obsahoval deset bodů. V případně porušení stanovených pravidel museli dle řádu zaplatit pokutu či dokonce strávit určitý čas v městské šatlavě. (Čerpáno z: Josef ŠIMÁČEK, Listiny a zápisky pořádku vinařského v Mělníku, Mělník 1877, s. 3-5.)

Manuál aneb registra pamětní úřadu perkmistrského nad horami viničnými
Tento manuál už byl vlastním cechovním řádem mělnického cechu vinařů. Byl vydán v roce 1662 a obsahoval třicet artikulů, kterými se mělničtí vinaři museli řídit. V té době zastávali úřad hor viničních na Mělníku Jakub Joachym Hamaczius, Augustin Solcze a Daniel Kusy. (Čerpáno z: Josef ŠIMÁČEK, Listiny a zápisky pořádku vinařského v Mělníku, Mělník 1877, s. 5-13.)

Přísaha starších vinařů
Perkmistr hor viničních volil z řad mělnických vinařů několik tzv. starších vinařů, kteří byli vybráni za nejzkušenější a nejlepší vinaře Mělnicka. Ti pak měli ostatním vinařům jít příkladem, vzdělávat mladé vinaře, pomáhat jim a zároveň na jejich práci dohlížet. Každý zvolený starší vinař musel složit přísahu, která byla obsažená v mělnickém cechovním řádu z roku 1662. Museli slíbit, že budou žít ctnostným a zbožným životem a že budou dodržovat všech třicet artikul cechovního řádu. (Čerpáno z: Josef ŠIMÁČEK, Listiny a zápisky pořádku vinařského v Mělníku, Mělník 1877, s. 12-13.)

Řád viniční z roku 1784
Dne 18. března 1784 vydal pražský úřad hor viničných nový řád, který vinaři museli dodržovat. Sepsal ho královský komorní prokurátor a direktor úřadu vinohradů pražských Jan František Gamperle. Řád obsahoval dvacet bodů, mezi kterými bylo například vymezení denní mzdy 7 krejcarů čeledínům pracujícím na vinici, stanovení povinnost starším vinařům nejméně dvakrát týdně obcházet vinice a mnoho dalších nařízení a příkazů. (Čerpáno z: Josef ŠIMÁČEK, Listiny a zápisky pořádku vinařského v Mělníku, Mělník 1877, s. 12-13.)

Historická vinařství, cech a pověsti

Historická vinařství a významní vinaři Mělnicka
Vinařství sv. Julie na Mělníku – bylo založeno Josefem Victorínem v roce 1849. Vinařství začínalo s vinicemi sv. Julie a vinicí Velclovkou na Vehlovicích. Postupně si majitelé pronajali všech pět městských vinic, farskou vinici ve Vehlovicích a vinici obce Tuhaně. Chloubou firmy byly moderní nadzemní sklepy. (Čerpáno z: Josef STÁHLÍK – František HELCL, Pamětní spis vydaný k slavnosti vinobraní na Mělníce n. Labem 28. září 1922, Mělník 1922, s. 10.)

Vinařství J. V. Šimonek – bylo založeno v 50. letech 19. století. V roce 1898 byly k vinařství připojeny vinice po bývalém purkmistrovi Václavu Hauptovi. Pěstovaly se jen ušlechtilé odrůdy vinné révy a víno se ukládalo ve starobylých skalních sklepích přímo v domě pana Šimonka. (Čerpáno z: Josef STÁHLÍK – František HELCL, Pamětní spis vydaný k slavnosti vinobraní na Mělníce n. Labem 28. září 1922, Mělník 1922, s. 10.)

Vinařství M. Uher-Mělník – bylo založeno v roce 1918. Z počátku disponovalo vinicemi v Mlazicích, vinicí Nyklovkou na Mělníku, vinicí v Tuhani, vinicí sv. Julie a vinicí dr. Kozdery. V roce 1928 se vinařství rozšířilo o bývalé Šimonkovy sklepy a viniční objekt, který odkoupili od hoteliéra Stádníka. Tyto vinice pak majitelka, z úcty k zakladateli mělnického vinařství, nazvala U Karla IV. Produkty M. Uhrova vinařství nesly známky M.U.M. Mělník. (Čerpáno z: Krásy Česko-Slovenska, neperiodická revue pro propagaci měst a lázní, Trutnov 1938.)

Vinařství Střední zahradnické školy Mělník - První sazenice vinné révy při zahradnické škole byly vysazeny v roce 1894 a 1895. Jednalo se o založení školky amerických rév Riparia sauvage. Od té doby se vinice rozšiřovaly, zejména po převzetí zámku Neuberk s pozemky školou v roce 1921. Vinařství při škole, která dnes nese název Zahradnická akademie Mělník, funguje dodnes a stále produkuje kvalitní vína. (Čerpáno z: Bohuslav FEIX, Vinařství na střední zahradnické škole, Český vinař 1968, s. 22-28.)

Liběchovské vinařství - Za první republiky bylo Liběchovské vinařství druhým největším v Čechách. Zdejší vinice vznikly již za dob Karla IV., avšak úrodnými se staly až díky péči a pracovitosti rytíře Budata z Liběchova. Na počátku 17. století vinařství patřilo hrabatům Pachtům z Rájova. V druhé polovině 19. století přešlo liběchovské panství i s vinařstvím na hraběte Antonína Veitha. Během 20. století se v Liběchově vystřídalo ještě několik vlastníků až do roku 1948, kdy bylo celé panství znárodněno a připojeno k mělnickému vinařství. (Čerpáno z: Alois PAVLÍČEK, Liběchovské vinařství, Český vinař 1968, s. 13-15.)

Zámecké vinařství Státní statek, n. p. Mělník – dne 30. června 1982 skončil po několik století trvající provoz sklepního hospodářství mělnického zámeckého vinařství v prostoru přízemí mělnického zámku. V místě Mělník-Rybáře na břehu Labe byl založen nový moderní závod, který byl vybudován po vzoru zámeckého vinařství Státních statků ve Valticích podle nové stavební technologie – z prefabrikátů. (Čerpáno z: Oldřich SÝKORA, Výstavba nového vinařského závodu zámeckého vinařství Státního statku, n. p. Mělník, Český vinař 1984-1985, s. 104-110.)

Lobkowiczké zámecké vinařství – bylo založeno již roku 1753. Svůj velký rozkvět prožilo zejména na přelomu 19. a 20. století, kdy došlo k modernizaci vinařství podle francouzského vzoru, a byla zterasována vinice Ludmila. Ke stagnaci v pěstování vinné révy došlo v 70. letech, avšak vinařství se z úpadku brzy vzpamatovalo. V roce 1992 proběhla restituce vinařství a byla obnovena produkce kvalitního vína. Nové éra započala rokem 2009, kdy byl zrekonstruován sklep sv. Josefa z roku 1909. (Čerpáno z: Oficiálních internetových stránek Lobkowiczkého vinařství)

Mělnický vinař František Malý– Rodina Malých patřila mezi staré mělnické vinařské rodiny. František Malý se narodil v roce 1842 a již od malička byl jeho život spjat s vinařským řemeslem. Od mládí působil ve službách Lobkowiczů. Nejprve pracoval na vinici v Bechlíně a poté na vinici ležící naproti Dolním Beřkovicím. Stal se z něho dobrý vinař a odborník na pěstování vinné révy se vším všudy. Za svou práci si vysloužil titul vzorný vinař. (Čerpáno z: Martin KLIHAVEC, Vzpomínky na vinaře pana Františka Malého, Mělnická radnice 6/2014, s. 19.)

Reformátor mělnického vinařství Antonín Schmidt – Antonín Schmidt se narodil 9. prosince 1798. Vystudoval práva a hornickou akademii. Při svém každoročním pobytu v Porýní navázal přátelství s tamním inspektorem pro vinařství panem Hecklerem, který ho seznámil s pěstováním vinné révy a s výrobou rýnských vín. Praxi získal na své vlastní vinici, kterou si založil v Gritzendorfu u Vídně. Po odchodu do důchodu v roce 1866 nabídl své služby knížeti Josefu Lobkowiczovi. Schmidovým vlivem byly obnoveny vinice v Dolních Beřkovicích a zasloužil se i o založení nových vinic nejen na Mělnicku. Zemřel jako uznávaný vinařský odborník a reformátor českého vinařství 16. září 1880. (Čerpáno z: Vítězslav HUBÁČEK, Významná osobnost v dějinách českého vinařství dr. Antonín Schmidt, Český vinař 1998, s. 3.)

Vínečko, tentokrát o mělnických vínech
Česká televize natočila ve spolupráci se zpěvákem lidových písní a vinařem Jožkou Šmukařem pořad z cyklu Vínečko, tentokrát o mělnických vínech. Pozvání přijali hosté, znalci a milovníci vína, mezi nimi například předseda Cechu českých vinařů Jiří Čábelka, Ing. Štěpán Weitosch z mělnického vinařského střediska České zemědělské univerzity, ředitel Školního statku Mělník Ing. Pavel Válek a sklepmistr Vojtěch Kušina. Pozvání přijala i Jitka Čvančarová se svým manželem Petrem Čadkem, která má od malička k vínu blízko právě díky svému strýci panu Kušinovi. Pořad je doplněný písničkami Jožky Šmukaře a s cimbálovou kapelou zazpívá i Jitka Čvančarová. Dozvíte se zajímavé informace o historii začátku pěstování vína na Mělníku, o odrůdách, které se na místních vinicích tradičně pěstují, o kvalitách vín mělnické podoblasti. Již v polovině 18. století se v německém spisu objevila zmínka o síle a účincích mělnických vín. Podívejte se na zajímavý pořad a potom přijďte koštovat nejen mělnická vína ke stánkům na Mělnické vinobraní. 18. 5. 2014 http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10646143549-vinecko-ii/213542154300012

Cechovní oltář mělnických vinařů
V roce 1718 si mělničtí vinaři pořídili v hlavním městském kostele sv. Petra a Pavla vlastní cechovní oltář ke cti sv. Václava, patrona českých vinařů. Ten se však do dnešních dnů nedochoval.

Víte, kdy byl založen Vinařský cech na Mělníku?

Bylo to v roce 1652. Mělničtí vinaři se nejprve řídili cechovním řádem pražským z roku 1606, ale již roku 1662 získali samostatný řád pro místní vinaře. Tento "manuál" obsahoval 30 artikulů, kterými se museli řídit. V průběhu dalších let mělnický vinařský cech několikrát zanikl a zase vznikl. Definitivně byl zrušen 20. prosince 1859. (Čerpáno z: Jindřich HAUFT, Vesele i vážně o mělnickém víně, Praha 1969, s. 21.)

Právo viničné
Právo viničné vydal Karel IV. 16. února 1358 na ochranu vinařství. Jednalo se o soubor pravidel upravujících pěstováni vinné révy práci na vinicích a pořádek ve viničních obvodech a vinařských sdruženích. (Čerpáno z: Jindřich HAUFT, Vesele i vážně o mělnickém víně, Praha 1969, s.15)

Úřad hor viničních
Karel IV. zřídil pro pořádek na vinohradech zvláštní "úřad hor viničních" a do jeho čela postavil perkmistra, který měl k ruce několik konšelů a písařů. Horní úřad vedl seznam všech vinic s výměry a dohlížel nad řádným prováděním prací na vinicích, stanovoval a kontroloval ceny vín i jejich jakost, přísnými tresty postihoval škůdce vinic. (Čerpáno z: Jindřich HAUFT, Brevíř o českém víně, Praha 1973, s. 29.)

Vinařství a sv. Václav
Na první mělnické vinici podle pověsti pracoval i sám sv. Václav, proto si ho vinaři zvolili za svého ochránce - patrona i nejvyššího perkmistra. Byl jediným, který sám révu vinnou pěstoval, sklízel a lisoval. (Čerpáno z: Renata Špačková, Mělnická zastavení I. Putování časem různými místy historického jádra města, Mělník 2003, s. 9.)

Pověst o počátcích vinařství na Mělníku
Počátky vinařství na Mělnicku jsou spjaty s počátky křesťanství. Pověst vypráví, že první sud vína poslal do Čech moravský kníže Svatopluk. Určen byl pro českého knížete Bořivoje a jeho manželku Ludmilu, a to pro příležitost křtu jejich syna Spytihněva. A právě Ludmile prý víno tak zachutnalo, že následně nechala přivézt vinnou révu do Čech a vysázet ji v blízkosti svého rodiště, hradiště Pšova, dnešního Mělníka. (Čerpáno z: Renata Špačková, Mělnická zastavení I. Putování časem různými místy historického jádra města, Mělník 2003, s. 9.)

První vinice na Mělníku
Kněžna Ludmila si vybrala pro svůj první vinohrad úrodnou stráň na pahorku severně od obce Nedomice a nazvala ji "Svatováclavská." Jméno dostala po vnukovi Ludmily, sv. Václavu, který podle legendy na této vinici sám pracoval. (Čerpáno z: Jindřich HAUFT, Vesele i vážně o mělnickém víně, Praha 1969, s. 13) Historie Mělnického vinobraní (1911-2013)

Aktuálně z instagramu @melnickevinobrani